Chovatelská stanice - Flanderský bouvier

Závody

Mistrovství světa Flanderkých bouvierů,Nizozemí, Alemre

Mistrovství světa Flanderkých bouvierů

Nizozemí, Alemre

26. – 28.10.2018

 

Protože nám byl téninkový čas přidělen na pátek v devět hodin, vydali jsme se na cestu ve čtvrtek ráno. Byl to takový zahraniční křest naší obytné dodávky a plánovali jsme že budeme v autě po dobu trvání mistrovství nocovat. Cesta na místo nám trvala 10 hodin, cestou jsme potkali spoustu omezení, nějaká ta čůrací pauza a nakonec jsme na místo oproti očekávání nedorazili v osm hodina , ale v deset. Takže rychle nakrmit a dohajan.  Spalo se nám moc dobře, ale ráno za rozbřesku nás probudili přijíždějící pořadatelé.

Při tréniku jsme vyzkoušeli překážky, vysílačku a zástěny. Já jsem udělala velkou chybu, když oproti trénikům na předchozích závodech jsem nevyzkoušela jen áčko, ale i překážku. Tím jsem nechtěně upevnila v Darcy obíhání a při samotném závodu se mi to vymstilo.

Po tréniku jsme se naprezentovali  a pak už jsme mohli sledovat tréninky ostatních týmů Bohužel po celý den pršelo a nejvíc když jsme se fotili na účastnícký certifikát.

Odpoledne také zbyl čas na delší procházku s malinama.

Věčer nás čekalo slavnostní zahájení s nástupem všech účastníků a pak společná večeře skládající se z typických holandských jídel. Před ní jsme si ale losovali startovní čísla. Tím, že jsme měli k dopravě jedno auto a oba jsme starovali v IPO3, bylo domluvené, že jeden z nás půjde v první skupině a druhý v druhé skupině, obě tyto skupiny měly naplánovanou stopu v sobotu a v neděli pak poslušnost a obranu. Třetí skupina to měla obráceně.

 

V sobotu ráno se vyrazilo na stopy, terény na všechny tři skupiny byla na jdené velké louce nedaleké zemědělské farmy.

Michal s Rambem nastupovali v první skupině a vylosoval si třetí stopu.

Terén vypadal dobře, vítr také moc nefoukal a tak to vypadalo na super podmínky.

Ale všechno bylo jinak. První ani druhý pes stopu nedošli, skoncili na prvním úseku nebo lomu. Až později jsme se dozvěděli, že kladeč šlapapl stupu do tvaru šneku a po položení posledního přednětu odcházel ze stopy přes první úsek nebo lom.

Další na ředě byli Michal s Rambem. Cestou k nášlapu se k nim přidali koně, kteří byli v ohradě hned vedle louky. Rambo se s nimi chtěl prát a tak měl Michal co dělat aby ho navedl na stopu. Nakonec Rambíček poslechl a do vypracování se pusti celým svým srdcem. První přednět v pořádku na lomu se trochu zamotal, ale rozhodčí řekla že byla chyba kladeče a chybu na lomu nepočítala. Rambo jeko hrdina pokračoval dál a stopu dokončil za krásných 95 bodů!

Další pokračování stop bylo s obdobnými výsledky jako první stopy. Následující psi mnozí opět nedošli ani v druhé  skupině. Naštěstí Darcy se moc snažila a stupu dokončila sice jenom za 72 bodů, ale při počtu pěti dokončených stop z devíti to byl super výsledek.

Druhý den začal hodně mrazivým ránem. Okna byla omrzlá a venku na trávě jinovatka.

Čekaly nás poslušnosti a obrany. Oba jsme šli nejdříve na odložení. Rambo ho celé proštěkal a byl hodně neklidný, asi se chtěl v té zimě zahřát. Jinak poslušnost zvládnul pěkně, žádné zbytečné chyby. Škoda jen velké ztráty z odložení. Celkem 85 bodů, kdyby trouba neskazil odložení mohlo být kolem devadesáti.

Nejméně bodů pak dostali Michal s Rambem. Rozhodčí bohužel neměřil každému stejným metrem, nevýrazné obrany s špatnou ovladatelností, ale s holandskou vlaječkou dostaly níc bodů než nekompromisní obrana byť uštěkaná v Rambově provedení. 70 bodů na obraně mi přišlo hodně málo.

Darcy mě bohužel vypekla na překážkách, obě za nula. Nadruhou stranu ji musím pochválit za ten zbytek, to měla pěkné, ale s mínus 30 body za aporty přes překážku už byla moc velká ztráta. Výsledných 62 bodů, ale dává tušit, že jinak by moc bodů neztratila.

Na obraně pracovala Darcy moc pěkně, jediná chyba byla přiřazení ke mně bez povelu při vyštěkání. Ale jinak moc pěkné zákusy s razancí, pouštění,ovladatelnost prostě super. Michal typoval osmdesát bodů, dostaly jsme 72 bodů. Byla jsem pyšná na Darcy a sklamaná z posouzení rozhodčím, ale stím člověk nic nenadělá, nejdůležitější byla obravská radost, kterou mi Darcy udělala!

I toto mistrovství bylo hlavně o setkání s lidmi, kteří milují stejné plemeno a jezdí rok co rok se svými psisky zazávodit a nebo pozravit staré známé. Jsem moc ráda, že jsme v roce 2007 udělali rozhodnutí vyrazit na bouvieří šampionát. Tenkrát s jinými psy, kteří už nám drží pěsti z nebíčka, ale nikdy nezapomenu na to poprvé …prostě jsme do toho spadli {#emotions_dlg.love}

Fotky jsou tady

© 2011-2016 všechna práva vyhrazena. Tvorba stránek